eSuba Stars: Petr Hectic König
O PROJEKTU
Projekt eSuba Stars je novým redakčním seriálem, který bude postupně a pravidelně představovat nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří budeme prezentovat skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.
Předchozí díly:
- Lukáš „luckeR“ Blažek
- Tomáš „PredY“ Pospíšil
- Lubomír „Luboshmir“ Pešák
- Erik „hakkiJunior“ Leštach
- Nikolai „Mazarini“ Lazarev
- Petr „el-Diablo“ Šavelka
- Petr „Plague“ Brablec
- Tomáš „Pospi“ Pospíchal
- Vladimír „Miah“ Ďurčík
PROFIL HRÁČE: Další z legendárních hráčů Call of Duty. Petr „Hectic“ König se díky svému umu probojoval se svými spoluhráči na celou řadu zahraničních turnajů a sám se dokonce stal kapitánem reprezentace. V eSubě zářil od roku 2004 a postupně si vypracoval mezi známé tváře CoD scény.
Ahoj! Profesionální hraní jsi pověsil na hřebík před nějakou dobou. První otázka je tedy jasná. Jak se máš a co zajímavého tě od té doby potkalo?
„Ahoj, mám se tak nějak normálně. Mám přítelkyni, normální práci a žádné zásadní problémy v životě. Takže dobrá zpráva je, že mě hraní her, alespoň v tomto ohledu, nijak nepoznamenalo. :)“
Vzpomeneš si ještě někdy na svou progamingovou éru? Na co nejraději?
„Vzpomínám na to, jak super byla COD1 hra. Jak mě bavilo každodenní hrocení taktik, granátů, publicu, konverzace na teamspeaku atd. Prostě taková ta klasická nostalgie, kterou má člověk nejčastěji spojenou s věcí, ke které přilnul k jako první a považuje jí za nejlepší.“
Jak bys své profesionální hraní takhle s odstupem zhodnotil? Co ti dalo a co naopak vzalo?
„Dá se říct, že času stráveného u her nelituji. Je pravda, že než jsem dostal PC, hrál jsem například florbal a chodil jsem ven, což se postupně změnilo a to trávení času u PC ve mně nejspíš zakotvilo lenost. Ale kdybych nehrál hry, tak bych třeba dělal nějaké horší věci. :) Na druhou stranu jsem se díky tomu strávenému času naučil u her a PC obecně nenásilnou cestou anglicky, ovládat počítač a hlavně bylo docela příjemné v něčem vynikat mezi ostatními a vyhrávat. No a samozřejmě mi hraní dalo i přátele, s kterými jsem stále v kontaktu.“
Jaký ze svých úspěchů považuješ za ten nejhodnotnější?
„Nejraději vzpomínám asi na Call of Money, kde každý z nás vyhrál 10k čistého keše na hlavu. V poměru k dnešku směšná částka, ale na tu dobu (2006), to byla skutečně nestandardní akce. Neměla žádný háček v podobě vstupného, či nošení vlastního PC na akci. Dokonce ani nebyla hlavní cena kus HW, tak jako na všech ostatních akcích, což často zkreslovalo celkovou udávanou hodnotu výher. Taktéž si pamatuju, jak jsem rodičům zavřel ústa, když jsem před nimi zamával dvoutisícovkami z toho „proklatého“ hraní her.“
A co nějaké zklamání? Potkalo tě nějaké?
„Napadají mě asi 2 věci. První je, jak se postupně rozdělovala komunita s novými vydáními COD. Pro mě byla COD1 srdcovka a už COD2 mi moc nevoněla. COD4 jsem na začátku úplně odmítal, ale jak mi chybělo kompetitivní hraní, tak jsem na ní nakonec také přešel. Kdybych se vrátil k tomu, na co rád vzpomínám, tak to byla i česká komunita, která byla zakotvená na webu eSuby. Tehdy jsem hraní a všechno s tím spojené bral opravdu vážně a i do samotné eSuby jsem vkládal spoustu sil, kdy jsem jako hráč sháněl sponzory, psal články apod. Proto mě pak mrzel způsob, jakým jsme se rozešli. Časem jsem se do ní vrátil, ale vždy už jen jako řadový hráč. No vlastně zklamání je i to, že už není starý web eSuby. :( Rád jsem si na něj chodil zavzpomínat. Byl to zdroj nostalgického materiálu, od screenů k zápasům, po samostné flejmy v komentech apod.“
Díky hraní ses určitě podíval i do zahraničí. Vzpomeneš si kam všude?
„Holandsko (Rotterdam, Enschede), Belgie (Antwerpy), Dánsko (Kodaň), Anglie, tak trochu Německo a vlastně i na Slovensku jsem tuším byl úplně poprvé díky účasti na LAN. Nejvíce si asi pamatuju z první zahraniční LANky v COD2, protože všeho všudy trvala 12 hodin. :D Přijeli jsme okolo půlnoci, po devítihodinové cestě spali asi tak 6 hodin v nějakém botelu, jehož místnost pro 4 lidi měla asi tak 5x4 metry. Vstali jsme, prohráli ve skupině po 3 týmech těsně 2 zápasy (bohužel los nebyl nic moc) a po návštěvě holandského pobřeží jsme jeli domů. Na lance jsme tedy strávili asi tak 2-3 hodiny, ale i přesto to byl super zážitek. Člověk viděl většinu top EU hráčů naživo v jedné místnosti, s některými prohodil pár slov a tak nějak strávil část víkendu s týmovými spoluhráči i mimo monitor.“
A co nějaká vtipná historka? Podělíš se o nějakou?
„Co tak dokážu vypálit z voleje, tak mezi nejzábavnější momenty, na které rád vzpomínám, patří asi to, jak jsme po cestě do Dánska zlochtali Luckyho, na Haluz LAN dali Foxovu baculatou fotku z dětství na plátno, když jsem na PG Challenge, která se konala v garáži OC Flóra, poprvé viděl spoluhráče a spoluzakladatele eSuby Pitbulla, který „leanoval nohama“ (šlapáním na klávesnici, kterou měl pod stolem) a Skajova rodinná historka. Určitě toho bylo víc, ale hlavně vím, že jsme si vždycky užili spoustu srandy, ale i perných momentů, na Teamspeaku/Ventrilu.“
Sleduješ i aktuální progamingovou scénu? Jak se podle tebe změnila od doby, kdy jsi hrával aktivně ty?
„V posledních 2-3 letech jsem sledoval akorát CS:GO. V dnešní době je podpora a ohodnocení hráčů úplně jinde. Nemůžu říct, že jsem se narodil ve špatné době, protože v té dnešní bych se třeba ani neprosadil. Ono by ani nebylo moc v čem. Série COD pro mě skončila s COD4, ačkoliv i tu jsem hrál více méně z „donucení“. Těch nadstandardně ohodnocených, a z mého pohledu zábavných, her zase není tolik. Starcraft, DOTA, LOL jsou hry úplně mimo mě i divácky. Nejblíž by mi bylo asi CS:GO, ale hráči CS mají velký náskok a od stylu např. COD se dost liší. Další věc je, že CS komunita byla vždy nepopíratelně větší a samozřejmě čím více lidí danou hru hraje, tím těžší je se v ní prosadit. Dnes z toho někteří hráči mají zaměstnání, dříve to byla spíš malá náhodná brigáda. Ty akce, které se dnes pořádají, jsou doslova monstrózní. Popravdě jsem několikrát přemýšlel, jaké by to asi bylo zažít pocit zahrát si na stagi finálového zápasu Majoru, kde slyšíte, jak každý váš výstřel prožívá celé publikum.“
A co říkáš na eSubu, kam až do za ty roky posunula?
„Když se ještě vrátím k té první zahraniční LANce, tak měla na mě i trochu negativní dopad. Matně si pamatuji, že jsme byli tehdy s vedením eSuby v trochu nepříjemném sporu kvůli finanční podpoře této LANky. Esuba tehdy s žádnou takovou podporu nepočítala a něco jako smlouvy neexistovalo. Nakonec jsem nám vydupal proplacení vstupného, což snad proplácel ještě Slic ze svého. Zbytek LANky jsme si tak nějak hradili sami. Esuba získala od té doby hodně sponzorů, takže tyhle problémy, předpokládám, dnes už řešit nemusí. :) Na druhou stranu si myslím, že když kluci tým zakládali, tak asi nikdo nečekal, že se z ní jednou stane taková značka a že bude potřeba něco víc, než jen platit měsíční pronájem herního serveru a webu. :) Výsledky dnešní eSuby nesleduji. Jestli se nepletu, tak v určitém bodě vypustila ze svého portfolia některé hry a zaměřuje se čistě na domácí akce. Z mého pohledu je to škoda, ale chápu, že pro sponzory je ČR malý trh.“
Zahraješ si ještě něco nebo už jsi na hraní úplně zanevřel?
„Poté, co jsem skončil s COD4, jsem hrál BF3, ve kterém jsem nahrál stovky hodin a pak další stovky v Company of Heroes 2. Poslední 3 roky jsem hrál CS:GO a teď aktuálně hraju Battalion. Tohle všechno občas prokládám WOWkem, které jsem začal hrát ještě během hraní COD1. Na WOW mám taktéž skvělé vzpomínky, i když k těm vzpomínkám bohužel patří i to, že nebylo úplně kompatibilní s hraním COD. Od doby co mám PC, jsem vlastně hrál téměř jen online hry a vždy maximálně 2-3 naráz. Rád piluju skill v jedné hře a to je to co mě na tom baví. Nascriptované singly mi nikdy nic neříkaly.“
Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
„Třiďte odpad.“
#modrakrev