Emo - co to vlastně je?
Začátek
Po přečtení několika vět a otevření článku si jistě říkáte, co to ten leito zase vymyslel? Co zase vyvádí? Proč nás zatěžuje zbytečnými články, pojednávající o životě, když my jsme "progameři"a nic jiného kromě her nás nezajímá? Odpověď je jednoduchá a prostá - v rámci rozšíření působnosti eSuby a prohlubování stále více "progamingu" do reálného života vám nabízím můj osobní pohled na nějakou konkrétní věc. A čeho chci docílit? Není to žádné zviditelnění (proč taky), nejde o žádný myšlenku, kterou bych vám chtěl vnutit stejně jako to dělali soudruzi před rokem 89., jde jen o to, zkusit se zamyslet, proč vlastně někdo něco dělá. Za jakým účelem to lidé dělají a nemá to nějaký vnitřní původ? Možná se vám podaří po přečtení tohoto článku docílit toho, čeho chci, - pokusíte se zamyslet nad svým názorem na "emo".
Něco málo z historie
Emo vzniklo, stejně jako většina stylů, pochopitelně z hudby a to přesněji v osmdesátých letech 20. století. Matkou ema je Amerika, ze které pochází téměř všechny objevené styly. Slovo emo je zkratka slova emotivní - citově velice zabarvený. V roce 1985 se podle portálu zabývajícího se touto tématikou poprvé vyjádřila skupina Rites of Spring v časopisu Flipside o tom, že je někteří fanoušci nazývají "emo". Tento výraz byl pak dále používán pro charakterizování stylu "emotive hardcore".
Po pár letech vyvíjení se začalo toto slovo používat hlavně ve spojení se stylem oblékání. Ten k nám dorazil před pár lety, ale až za poslední rok je čím dál tím více medializován. S tím přišlo i další rozšíření slovníku, jelikož toto slovo má sloužit také jako zesměšnění nebo nadávka, s čímž se samozřejmě snaží vyrukovat hlavně jeho odpůrci nebo lidé mladšího věku a menšího IQ.
Charakteristika ema
Klasický emo boy nebo emo girl se snaží držet od světa dále. Setrvávají se ve svém koutě, kde sami sebe litují a trpí a právem jsou nazýváni jako ubrečené "děti". Většina z nich prožívá veškeré city více, než kdokoliv jiný. Chodí oblékaní většinou v černé nebo tmavých barvách (mají rádi také proužkované vzory) a samozřejmě mají nabarvené stíny a vlasy do černa. Oblečení se také děli do dvou forem - tvrdý a jemný styl. Nejoblíbenějším doplňkem jsou také placky, které mají připnuté většinou na kalhotách. Správná emo holka nebo kluk by také měl mít patku. Pokud se to tak dá nazvat, tak jednou z nejhorších věcí věcí ema je sebepoškozování. Touto zálibou nebo u některých spíše zlozvykem trpí drtivá většina emo lidí.
Všechny věci, které jsem vyjmenoval, by měli být pravidlem, avšak někteří ho nedodržují a se mnou budou naprosto nesouhlasit.
Proč to dělají?
Na tuto otázku nejde určit jednotná odpověď. Někdo to dělá proto, aby byl výjimečným nebo že se mu to líbí. Někdo zase proto, že si zažil ve svém životě nějakou chvíli, která byla velice emotivní a díky které přišel na to, že by měl změnit svůj život. Dle mého posledním důvodem je to, že se někomu život ema líbí.
Začneme popořadě, tedy od prvního důvodu. Ten mi přijde oblíbený především u pubertálních lidí, kteří se chtějí nějak odlišit od ostatních nebo viděli svého idola a myslí si, že budou jako on. K těmto lidem, co také rádi vystupují na veřejnosti, nezbývá nic, než popřát hodně štěstí do života, jelikož ho budou potřebovat. A že se někomu tento styl líbí? Ano, i to se může stát a každý by to měl respektovat, jelikož je to věc pouze dané osoby.
Následuje hlavní téma, kterým je přirovnání dle životních událostí. Tohle je pro mne pravé emo, které si na nic nehraje a na život má vlastní názor a postoj, kterým se řídí. Čerpat budu z vlastních zkušeností - nesprávně si myslíte, že jsem emo, jsou to zkušenosti získané díky nějaké osobě.
Už od mala se někdo narodí s názorem, že nechce být jako jeho vrstevníci (říkáte si, že je to ale případ právě toho prvního, mýlíte se, nechte mne pokračovat). Začne se malinko odlišovat, má rád jiný styl hudby a oblékání. Neprojevuje se tak, že by se výrazně maloval nebo měl nějaké vyhrazené názory. Přijde ale situace, kdy se vám během měsíce zabijí tři blízcí kamarádi nebo dokonce příbuzní a vy jste na dně. Nevíte co dělat a jedinou cestou z toho se vám projeví sebepoškozování. Vezmete žiletku a na různých částech těla se začnete řezat, při tom poslouchat emo hudbu a propadnete do ještě větších depresí. Ty vás pronásledují téměř neustále až váš smutek pomalu upadá, ale chuť řezání nikoliv. Tento problém je jistě nejhorší z věcí, kterou emo lidé dělají a s kterou se i přes vlastní zkušenosti nemohu ztotožnit. Na druhou stranu to ale trochu chápu a před lidmi, kteří to v jisté míře dělají mám přirozený respekt (slovo obdiv se opravdu použít nedá).
Závěr
Vše, co jsem vám chtěl povědět jsem vyčerpal. Možná, že jste si konečně uvědomili, že emo není pouze o tom, že se někdo chce odlišit od jiných, i když je těchto případů téměř naprostá většina. Je to také o tom, čím si někdo prošel nebo s čím se narodil. Z počátku se můj názor na emo také vyvíjel a neustále se vyvíjí, nyní však už spíše k lepšímu. Nechť si každý zvolí svojí cestu, kterou se bude v životě řídit.
Dále se také divíte, proč nemůžete k článku přidávat komentáře. Není to z důvodu, že bych se bál kritiky, kterou klidně (pokud bude konstruktivní) strpím na ICQ či xfiru. Je to díky tomu, že tento portál navštěvují také nevyzrálí lidé a článek nemá sloužit ke zostuzení stylu, ale k zamyšlení se nad ním a komentáře typu:"amen, jdi se podřezat" nebo "učeš si patku" nikoho nezajímají. A ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že nejsem žádným předsedou emařů nebo jejich "strážným andělem", snažil jsem se pouze nad tímto diskutovaným tématem zamyslet. Rozhodně se k této komunitě nepřidávám, nesnážím se tak oblíkat nebo si na ně hrát.
Jednou z nejvíce zaměřených stránek na emo nebo ghotic je například www.vampirefreaks.com, kde najdete spoustu fotek kluků a holek. Pro více materiálu o emu doporučuji wikipedii nebo blogy, kterých je v naší zemi přehršle.
Lukáš Michálek
#modrakrev