Good old games

Dnešním hrám totiž vážně něco chybí. Můžeme se tu donekonečna přít o snaze trhu přizpůsobit se nejpočetnější skupině nákupčích (tzn. teenagerům lačnících po rychlý akci, jak by řek Mr. Wáwra) , ale i když je kolikrát konečná snaha někde úplně jinde (tzn. autor nechce za každou cenu vydělat miliardu, ale chce prostě udělat dobrou hru), nebejvá výsledek takovej, aby mě byl schopnej uchvátit. Proč? Hry už nemaj takový grafický ztvárnění jako mívaly. Nemluvim teď ani tak o vektorový grafice na ZX Spectru, jako spíš o takový tý, imho nejzajímavější, době rozmachu videoher. Vzpomínáte na Prehistorika 2? Krásně malovaná grafika. Vždycky sem se zakoukal do kopců na pozadí a řikal si, co tam asi bude? Zavede mě tam vůbec cesta za potravou? A pak, když sem se do tý lokace dostal, na pozadí zase byly vidět pláně a sopky z předchozích levelů a já si řikal “Takovou dálku co sem ušel, to je neuvěřitelný, že to ten prcek zvládnul” a skoro až se slzou v oku zavzpomínal na dobrodružství z minulejch úrovní.

Stejně tak když sem paříval Vikingy (Vikings: Lost in Time), dopodrobna sem zkoumal kdejakej terminál, kdejakej sloup jestli na něm neni nějakej zajímavej nápis (holt zvyk z doby, kdy eště easter egg nebyl jen prázdnej pojem) a přemejšlel, jakou práci asi muselo dát to nakreslit a rozanimovat. Všímal sem si zkrátka každý kraviny a hry sem míval zmáklý do detailu. Proč to nemůžu dělat dneska? Háček je v grafickym stylu. Najdou se výjimky jako Gumboy nebo Little Big planet, ale to sou opravdu jenom výjimky. Všechno je dneska 3D a když ne, sou stejně objekty udělaný úplně jinak, protože pixelhunting je, alespoň v dnešní době, pěkná pakárna. Grafika je prostě jiná. Cpe vám přesně to, čim má opravdu bejt a nedává moc prostoru vaší fantazii. Ve starejch hrách ste si do jistý míry mohli najít to, co ste sami chtěli, v hlavě ste si je pomocí vlastní představivosti vyprofilovali tak, aby vám seděly co nejvíc. Bylo to jako koukat na obraz, přemejšlet nad nim, dovolit mu vytvořit kolem vás atmosféru a nechat se vtáhnout. Stejnej a navíc často diskutovanej rozdíl najdeme třeba mezi knížkama a filmama. Knížky prostě budou, alespoň teoreticky, vždycky lepší než jejich filmoví následovníci. Třeba takovej Pán prstenů … kdo četl, chápe.

To ale neni jedinej problém moderních výdobytků. Je to trochu zvláštní, ale ačkoli se válčí jak o život, západní ekonomika de pomalu a jistě do háje a komáři získávaj na popularitě, lidi z nějakýho úchylnýho důvodu stále prahnou po realističnosti. Dřív bylo běžný, že si koupili nějakou pěknou knížku a na všechno zapomněli v příběhu, co já vim, o zatoulaný žvejce. Dneska se lidi radši dobrovolně koupou v bahně a pak dou ztratit prachy s Mírou aby to ze sebe dostali. Každopádně, co tim chci říct, všechno dneska směřuje k čim dál větší a větší realističnosti. A jak praví jedna stará moudrost - ne všechno je zlato, co se třpytí. Totiž, kdy naposled ste si při měsíčku na paloučku uprostřed lesa zatancovali s vílama, utekli skřetům z hostiny, jíž ste měli bejt, ehm, hlavním chodem, hledali cestu bludištěm, uspávali obra či jenom skládali mapu k pokladu? Na to už se nehraje ...

Pojďme si trochu zateorizovat. Dřív, když ste potkali skřítka a když ste ho v rozhovoru urazili, proměnil se v dvouhlavýho obra a zmačkal vás mezi půlkama. Nebo moh zvolat abraka dabra a mávnutím kouzelný hůlky zvás udělat ořezávátko na tužky. Z podobnýho principu těží třeba Tarantino. Jeho výplody sou o ničem, nemaj žádnou myšlenku, ale sou tak nereálný, až je to hustý. Naproti tomu dneska když potkáte skřítka, přemejšlíte, jestli ten skřítek neni náhodou malý dítě v převleku, který se vás snaží zaměstnat aspoň do tý doby, než vás banda dalších spratků ze zadu okrade o poslední drobák. Navíc musíte projít ukrutnym výběrovym řízením, jestli ho oslovíte “Ahoj” nebo “Tě péro sombréro prcku”, popřípadě se rozmejšlíte, jestli mu nekoupíte zmrzlinu, což by vám mohlo přinýst jeden kladnej bod do reputace, která, jak deset minut před koncem zjistíte, tu je tak maximálně pro váš dobrej pocit. Začíná se dělat ze všeho strašná věda, do všeho se tahá realita a samozřejmě, nejdůležitější je fyzikální model, aby náhodou závěsy při průvanu nevlály s výchylkou 0.67% od reality. To by byl sakra průser!

Já chci hrát. Chci se bavit. Chci aby hry zase byly jako dřív …